Tak ráda na to vzpomínám! Byl to nádhernej zážitek. Pořád se mi nechce věřít, jak krásnej porod jsem zažila, i když to bylo v nemocnici. Máš na tom obrovskou zásluhu. Přemýšlela jsem, jak krásnou práci máš. Hodně náročnou, ale krásnou. Na konci je vždycky nový život...
Když si to zpětně promítám, jsem vždy v úžasu nad tím, jak umíš zkloubit naprostou profesionalitu s lidskostí a vřelostí. Od prvního setkání po těch 4 letech, co se Samík narodil, jsem měla pocit, jako bysme byly blízký kamarádky. S takovým pocitem není těžký Ti naprosto důvěřovat i v těch momentech, kdy je žena nejzranitelnější a nejcitlitvější, tedy při porodu. Byla jsem moc ráda, že jsme u toho byly jen mi 2 (a Jeff) a že se nám do toho nikdo nepletl a já mohla zůstat uvolněná a klidná (až na těch pár momentů paniky, že tu bolest nezvládnu... s čímž jsi mi taky hned citlivě pomohla).
Taky bylo skvělý, jak jsi skálopevně od začátku věřila, že po druhé jde vše hladce a rychle. Tímhle postojem jsi mi hned nakazila a já si ho dokázala udržet až do konce. A víš jak to je, člověk si tu realitu sám vytváří tím, jak to má v hlavě nastavený...

Byla bych moc ráda, kdybychom se ještě potkaly. Je mi jasný, že toho máš hodně. A že je to těžký - ty máš těch svých rodiček desítky, možná už stovky, kdežto my máme jen Tebe...

Moc Tě zdravím a objímám!