A.:
Teda povím Ti, že vylezu na svět takhle děsně rychle, s tím jsem nepočítala ani já, ani nikdo z doktorů, natož mamka s taťkou. O tom, že nebylo nachystáno nic, ani nebudu vykládat. Tatínek měl ještě moře času, že jo :-) Však zbývaly ještě víc jak 3 týdny. Ale já už jsem se těšila na svět a rozhodla jsem se, že jim ve stádiu těhotenství 36+6 obrátím život.
No asi takhle. Mamka si v klidu v ložnici spala. Ale já už ne. Bylo 1:11, když jsem se asi moc protáhla, nebo co. A hádej co? No praskla ta divná voda kolem mě. Opustila mě a šla na svět přede mnou. No to se mi fakt moc nelíbilo, ale zatím jsem to nedala vědět. Ještě jsem mamku nějakou dobu nechala na pokoji. Mamku ale ta voda vzbudila. Ještě nikdy nerodila, a tak vzbudila manžela s větou: Může prasknout voda a nic víc? Asi mi praskla, ale nic se neděje. Ve 1:45 přišel na mamku nějaký divný pocit. Tak šla do sprchy, že se osprchuje. No jo. Jenže ze sprchy už lezla po 4. Strašně se jí chtělo na velkou, tak vlezla na WC, kde se 2x pročistila během asi 15 minut. Začaly kontrakce. Ale takovým fofrem, že přišly snad 3 po 3 minutách, a pak už snad jenom po minutě. No hele, Járo, to Ti byl fičák... Taťka se bál, jestli vůbec stihne sprchu on. No byl tam snad dvacet vteřin jenom. Vyletěl, popadl mamku a snažil se ji dostat do auta. Mamka sotva lezla. Hupsli do auta, že jedou do porodnice. No, taťka ještě Neratovice tolik neznal. Tak ač tam bydlíme a nemocnici máme pěšky deset minut... ne aby mamku vzal tou nejpřímější cestou... on to ještě musel trochu objet a vzít přes dvoje koleje... Asi aby mi tu cestu ven urychlil? Asi. V porodnici se na mamku podívala lékařka a řekla mamce, že je otevřená na osm. Jakože cože? Já už jdu ven! Prý měli odevzdat papíry. Papíry? Vždyť je teprve pár hodin dostali na první kontrole v porodnici a jen je doma odložili na stůl. No taťka honem jednou rukou vyplňoval papíry a mamka se už trochu svíjela. Jaká jména napsat? No Anna byla jasná. Ale na klučičím se ani nestihli domluvit. Tak tam napsal Vašek. Ne Václav, ale Vašek. No sestřičky měly z táty fakt srandu. Nějak nebyl čas řešit nesmysly, tak mamka rychle podepsala, co jí taťka dal. Snad by v tu chvíli podepsala i darování chalupy, kterou nemá... A už to mastili na porodní sál. Ani tam jsem jim moc času nedala. Mamka si klekla na zem a opřela se hlavou o postel. Taťka jí dával napít a držel jí ruku. A fakt to netrvalo dlouho a já lezla ven. U toho všeho jsi byla Ty, Járo, takže to už znáš. Bylo moc prima, že jsi na mamku vůbec nemluvila. Řekla jsi jednu zásadní větu: "Budete mít pocit, jako byste se měla pokadit." A to byla ta nejlepší věta, co jsi řekla. Mamka se uvolnila a já už mohla krásně ven. Na poslední chvilku si mamka podřepla, zády se opřela o taťku a já v klidu mohla vyrazit ven. Šlo to jak po másle, mamka nemusela ani jednou zatlačit. Vlastně jsi ji říkala, ať zpomalí. Ale protože cvičila s Aniballem, tak věděla, jak to má udělat. Byla jsem venku ve 3:47. Na to, že mamka měla první divné pocity v 1:45 to ujde. Moc jsem ji nechtěla trápit, víš. Maminka neměla absolutně žádné poranění. A vlastně si na odpočinek vyhupsla na postel jak laňka. Ty jsi byla báječná a já cítila Tvé ruce jako první. A tak jsem taky tak trochu Tvoje :-)

J.:
Naši nechtěli, aby byla ségra sama. Myslím, že dobře udělali, protože já bych taky nechtěl být sám. A tak 4,5 roku po jejím narození jsem se rozhodl, že vylezu na svět taky. Mamka byla 36+4. Lhal bych, kdybych řekl, že to mamka nečekala. Ségra taky byla dřív a mamka měla nějakou předtuchu už docela dlouho.
Mamka vstala v pět ráno s tím, že jde čůrat. Víš, ty noci maminek, co nás nosí v bříšku, musí být taky krušné. Chodila čůrat co hodinu. No ale v pět ráno toho dne začala trochu krvácet. Trochu ji to vyděsilo. Taťka po šesté vzbudil ségru, postaral se o ni a odvedl do školky. Odpoledne měla besídku. Mamka se mezitím pokoušela 3x volat do porodnice, co má dělat, ale nikdo to tam nezvedal. Tak se před osmou ráno sebrali, že se pojedou zeptat osobně. Na mamku koukla mladá a milá doktorka a řekla, že je otevřená na 3-4. A poslala ještě rodiče domů, že možná po besídce přijdou. Naši ještě nesnídali, tak sjeli výtahem do bufetu na dva chlebíčky. Mamka ale už ten druhý nedojedla, protože jí začaly kontrakce po 2 minutách. Tak se po 20 minutách v bufetu vrátili nahoru do porodnice s tím, že jí taťka domů vézt nechce. Doktorka ji znova zkontrolovala a řekla, že mamka je otevřená na 5-6. Takže ji přijali. A už jsi tam s námi byla Ty. Mamce jsi navrhla, jestli nechce teplou vanu. Nevěděla, ale zkusila ji. Rozsvítila jsi jen maličké světýlko. Já to neviděl, ale byla to svíčka? A napustila jí teplou vanu. Tu a tam ses na mamku přišla podívat, zeptat se, jestli je vše v pořádku a nechala ji tam v klidu s taťkou. Mamka začala být po asi hodině docela hlasitá. Netrvalo dlouho a Ty jsi uznala, že půjdeme na sál. Moc jsem to mamce neusnadnil, protože měla bolesti co minutu a na sál sotva dolezla. Ještě, že jste jí Ty a táta pomohli. Tam se svlékla do naha (bylo fakt horko), klekla si a opřela se o balón. Ani já jsem to mamce moc neprodlužoval. Ty jsi mamce krásně nahřívala a potahovala hráz, tak, abych mohl krásně vylézt a mamku nezranit. Moc mi to nešlo, asi jsem byl moc vepředu v pánvi. A jak mamka byla ještě dopředu opřená, tak to jí to dalo o to větší práci. Ale nakonec to zvládla. Bez keců, bez jediného zásahu, bez poranění. Mamka to dala na jedničku, ale to díky Tvé pomoci. I pro mne byly Tvé ruce to první, co jsem venku pocítil. Můžu být taky trochu Tvůj? Ségra si Tě totiž dost oblíbila, jak jsem v porodnici zjistil. No, takže když mamka přijela na kontrolu kolem osmé, kolem deváté ještě seděla v bufetu a já se narodil v 11:42, tak to snad nebylo tak se mnou hrozné, ne? Besídku mamka nestihla, byl jen taťka, kde ségře tu novinu oznámil. Holt jsem jednou brácha, tak ji asi občas zlobit budu, no :-) a začal jsem tím, že jsem Ti vlezl do besídky :-)

Mamka:
Díky Jáře vzpomínám na oba porody jenom pozitivně. Je to úžasně trpělivá a klidná bytost, která udělá maximum pro to, aby žena porodila sama, bez zásahů, bez poranění. Její klid je přesně to, co jsem potřebovala. Za to moc díky! Za obě mé zdravé děti. Dcera z roku 2014 a syn letošní z 2019.